Články

Neznami Lezgini

Lezgini (kteří se sami nazývají: Lezgi) jsou jedním z velkých původních národů Kavkazu, který již od začátku Kavkazské Albánie sousedí s Azerbájdžánem a Dagestánem. Byl jedním z 26 kmenů, které žily na území Kavkazské Albánie. Lezginů podle oficiální statistiky je 600 – 650.000. Ale skutečný počet je více než 700.000, neoficiální odhad jde až do výše 1.500.000. Mimo své historické území, žijí Lezgini také v Kazachstánu (15.000), Kirgizii (7.500), Turecku (5.000) a v dalších zemích Blízského Východu.

Lezgini hovoří lezginským jazykem, který spolu s jemu příbuznými jazyky, jako tabasaranským, agulským, rutulským, cachurským, buduchským, kryzským, arčinským, chinalugským a udinským, patří k lezginské větvi kavkazských jazyků.

Náboženským vyznáním současných Lezginů je islám sunnitského směru.

Národnosti patřící k Lezginské větvi jsou odpradávna známé podle názvu LEGI (LEKI), z čehož se vyvinul současný název národa LEZGI.
Legi, nebo také Leki, znamená v překladu orel, protože tento národ žil v horách.

Nekonečné války s Římem, Byzancí, Peršany, Chazary a jinými dobyvateli zapříčinily, že se lezginsky mluvící kmeny na území Kavkazské Albánie staly známými. Dodnes je Arméni a Gruzínci nazývají Dagestánci, jmenovitě Lezginy jako Leky, Peršany a Araby – souhrnně jako „Lekury“. Například tanec „lezginka“ nazývají Gruzinci „Lekuri“.


Lezginský jazyk

Lezginský jazyk je jazykem Lezginů a jiných, lezginsky mluvících národů. Spolu s tabasaranským, agulským, rutulským, cachurským, buduchským, kryzským, arčinským, chinalugským a udinským jazykem tvoří lezginskou skupinu nachsko-dagestánských jazyků. Je rozšířen na jihu republiky Dagestán a v severních částech Azerbajdžánu. Mimoto je ve světě asi 1,5 mil. lidí, kteří hovoří tímto jazykem. Lesginský jazyk je starobylým jazykem Kavkazské Albánie.

Základní téze lesginského jazyka

Existují 3 základní nářečí: kjurinské, samurské a kubinské. Odlišují se také samostatná místní nářečí, jako kurušské, gilijarské, fijské a gelchenské. V lesginském jazyce je 5 samohlásek a asi 60 souhlásek. Chybějí souhlásky neznělé – laterální a geminirované. Má ale frikativní souhlásku „f“. Přízvuk je zesílen na druhé slabice od začátku slova. Na rozdíl od jiných severokavkazských jazyků nemá kategorii mluvnických tříd a rodů. Podstatná jména mají 18 pádů, jednotné a množné číslo. Sloveso se nemění ani podle rodu, ani podle jednotného a množného čísla. Jazyk má složitý systém časových tvarů a slovesných způsobů. Základní konstrukce vět jednoduchých jsou:
nominativní, ergativní, dativní a lokativní. Rozlišuje se různorodost typů věty složité.

P í s e m n i c t v í

Na počátku lezginsky mluvící národy neměly jednotné písmo. Ve 4.století Mesrop Meštoc vytvořil pro všechny lesginsky mluvící kmeny písmo na základě albánské abecedy.

Když pak Kavkazská Albánie ztratila svoji samostatnost, bylo vytvořeno písmo na základě arabské abecedy. Toto písmo nebylo však příliš rozšířeno, jakož i v r. 1928 nově vytvořené písmo na základě latinské abecedy. Od roku 1938 pro psaní gjunejského dialektu kjurinského nářečí se používá písmo na základě ruské abecedy.